Zemřela paní Naďa Hynková Dingová.Včera mne překvapila oficiální zpráva o jejím úmrtí. Naďa Hynková Dingová byla jednou z mých známých a nejtalentovanějších tlumočnic. Potkal jsem ji kdysi, když pracovala v České unii neslyšících, i když pouze krátce. Následně se věnovala výuce studentů na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako první otevřela dveře k vzdělávání pro neslyšící v celé republice. Její chování bylo silné a rozhodné; díky svým schopnostem navázala důvěrný vztah s profesorkou Alenou Macurovou. Před asi dvěma lety jsem ji nečekaně potkal na konferenci Českého předsednictví EU v Dejvicích, Praha 6. Okamžitě jsem si všiml, že na jejím obličeji je něco vážného. Při naší konverzaci mi sdělila, že v oblasti češtiny a komunikace neslyšících došlo k výrazným změnám. Řekla mi, že kdyby profesorka Macurová odešla, i ona by chtěla odejít.V průběhu více než dvaceti pěti let, kdy jsem ji znal, dosáhla Naďa mnoha úspěchů. Nejenže se vynikajícím způsobem věnovala tlumočení, zejména v komorách, kde působila po boku předsedy Janačka po dobu pěti let, ale také se angažovala ve filozofii, která se týkala neuznání tlumočníků, či nepodpoření CODA tlumočníků.Nadi jsem si nesmírně vážil pro její důstojné myšlení a schopnost jasně formulovat své názory, ať už dobré nebo špatné. Byla jedinou, která doprovázela uživatele znakového jazyka, zejména mladší generaci neslyšících a tlumočníků. Naďa byla opravdu energická a citlivá. Naše komunita neslyšících, ale i veřejnost a instituce, včetně škol, ji považují za inspirativní osobnost.Mám mnoho dalších věcí k řeči o Nadě, ale to by bylo pro tento text dost.Na závěr musím vyjádřit smutek způsobený nejen bolestí nemoci, která ji postihla, ale také ztrátou svobody, kterou s sebou její odchod přináší, zejména pro komunitu neslyšících. Její památka zůstane v srdcích nás všech, zejména mladší generace neslyšících. Chci touto cestou vyjádřit svůj smutek a soustrast jejímu dítěti a manželovi.Roman Lupoměský, 29.5.2024, Sarajevo