Vzpomínky z mé cesty na citronovou-sluneční Sicílii: Setkání s komunitou neslyšících a sopečná aktivita

Když jsem v Kalábrii každý den u moře pozoroval v dálce Etnu s kouřícím vulkánem, rozhodl jsem se letos navštívit Giardini Naxos, město v okolí Etny. I když jsem se nebál, občas vulkán vychrlil prach až do města Catania, kde tehdy kvůli tomu došlo ke zřícení některých budov. V Giardini Naxos bylo dusno, více než v Palermu, pravděpodobně kvůli blízkosti Etny. V červenci se klima v této oblasti nemění, ale jak teploty rostou kvůli globálnímu oteplování, krajina, kde byly dříve zelené skály, pomalu mění barvu na hnědou.

Nezapomenu, jak jsem brzy ráno vstal na cestu do Palerma pěšky a brzy poté jsem zahlédl Etnu s doutnajícím ohněm. Tento pohled jsem si uchoval v paměti, když jsem jel autobusem do Palerma, což trvalo tři hodiny kvůli častým zastávkám. Když jsem vystoupil na nádraží v Palermu, moje tělo nebylo v nejlepší kondici, a tak mě asistent z asociace neslyšících ENS odvezl. Měl jsem štěstí, protože bez doprovodu bych se v Palermu mohl snadno ztratit.

V Palermu jsem si všiml změn ve společnosti, způsobených emigrací. Ve čtvrtích žijí emigranti nejen z Afriky, ale také z Rumunska, Moldavska a dalších zemí. Náhodou jsem potkal neslyšící Rumunku, která v Palermu žije. Ulice města jsou zanedbané a plné odpadků, což ukazuje na nedostatek zájmu o udržitelnost a její cíle. I přes to v Palermu vládne určitá politicko-kulturní harmonie, podobně jako v Římě.

Přijel jsem do Palerma na přednášku pro veřejnost na pozvání regionální asociace neslyšících ENS v Palermu, kde jsem měl dvouhodinovou přednášku na téma zdravotní a sociální politiky, zaměřenou na pomoc občanům se sluchovým postižením v porovnání s Itálií, která v těchto oblastech zaostává. Hosté se během diskuse ptali na zaměstnání v kontextu politických změn, které probíhaly v posledních 60 letech, a na současnou situaci v Itálii jako členské zemi Evropské unie. Diskutovalo se také o tom, jak mikroekonomické aspekty a normy Evropské rady ovlivňují současnou Itálii, která se v tomto ohledu potýká s menšími překážkami než dřívější Italská republika. Předseda regionální organizace neslyšících na Sicílii, Maurizio Giuranna, mě doprovodil do galerie, která je spíše muzeem, kde je vystavena busta jeho otce. Ten kdysi vykonával různé funkce a nakonec se stal prezidentem asociace neslyšících pro celou Itálii, ale již nežije. Maurizio, jako jeho syn, nyní pokračuje v rodinné tradici a udržuje strukturu ENS, zejména v regionální organizaci neslyšících na celé Sicílii, kde je neuvěřitelných zhruba 5–6 000 neslyšících. Pro srovnání, v České republice dle odhadu Českého statistického úřadu používá znakový jazyk přibližně 5 000 lidí.

Foto: Při přednášce, kde probíhal překlad z mezinárodního znakového systému do italského znakového jazyka, pomáhal předseda z Palermu s překladem před publikem.

Foto: Rozloučení s námi probíhalo na jevišti asociace neslyšících v Palermu, když jsem odcházel na cestu zpět do letoviska Giardini Naxos pozdním večerem.

Foto: Tato fotografie je vzpomínkou na události ze života neslyšících v Palermu.

Po přednášce v Palermu jsem se autobusem vrátil do Catánie. Během mé cesty vybuchl na Etně vulkán a prach se rozšířil až do města, kde se usadil na ulicích. Když jsem chodil po ulicích, moje boty klouzaly na černém prachu. V centru Catánie sídlí místní asociace neslyšících, kam jsem se vypravil stejně jako v Palermu. Tato návštěva byla zajímavější, protože jsme se zaměřili na otázky týkající se vzdělávání, což bylo důležité pro neslyšící mládež, která tam žije. Jeden z místních mi řekl, že severní Itálie je rušná, ale chybí jí přátelská atmosféra. Naopak v jižní Itálii jsou lidé přátelštější a vytvářejí pevná přátelství, ale vyvstává otázka, jaká bude jejich budoucnost. 

Celé město Catánia je symbolem slona, což souvisí s tím, že v dávných dobách Féničané a Arabové nechali na tomto místě umírajícího slona. Tento slon se stal symbolem Catánie. V Catánie bylo opravdu horko, dokonce víc než v Palermu, ale město samo o sobě není tak hezké. Jeden z neslyšících, se kterým jsem mluvil, mi vyprávěl, že má vlastní bazén, který se však po erupci vulkánu za dva dny naplnil černým prachem, a musel ho vyčistit. Brzy ráno jsem viděl plameny hořící v dálce na Etně.

Foto: Tento palác Berlusconiho v Catánii, kde vládl celé Itálii a vlastnil mnoho nemovitostí, včetně tohoto paláce v Catánii, jsem viděl přímo na náměstí vedle rektorské budovy v Catánii. Dříve platil Berlusconi vysoké daně za své nemovitosti, ale také podporoval své firmy a zaměstnance, přičemž osvobodil své nemovitosti od daní. Současný palác je zřídka obýván, většinou jeho dcerou. Rektorská budova eviduje přibližně 20 neslyšících absolventů ze Sicílie, kteří studovali obory jako inženýrství, ekonomie, architektura a vodohospodářství.

Na soukromém výletě jsem navštívil Taorminu, město vysoko nad mořem, zhruba 800 metrů nad mořem, s hustě postavenými domy a katedrálami. Kromě starořímského divadla, které se nachází naproti majestátní Etně, jsem si užíval klidný výhled, kdy sluneční paprsky ozařovaly krajinu. Pár dní před odletem zpět do Prahy jsem doufal, že letiště bude v provozu, a nakonec se mi podařilo odletět. Týden po mém návratu byla letecká doprava z Catanie přerušena kvůli sopečné aktivitě na Etně.Vzpomínal jsem na podobnou událost během pracovní cesty do Bělehradu před více než 10 lety, kdy byl můj let domů odložen o dva dny kvůli nefunkčnímu letišti v Bělehradě, které bylo zasaženo sopečným prachem z islandské sopky, který se rozšířil po celé Evropě až na Balkán. Tehdy jsem musel cestovat vlakem přes Balkán a po 18 hodinách jsem dorazil na hlavní nádraží.

Roman Lupoměský, 21. srpna 2024