Soumrak nad neslyšícími autoškoláky

Nedávno jsem se dozvěděl o rozšíření řidičských průkazů pro různá vozidla, například
nákladní vozy pro neslyšící. Na ministerstvu dopravy se konala jednání se zástupci
nevládních organizací neslyšících, kteří byli doprovázeni členem vládního výboru pro osoby
se zdravotním postižením. Tyto jednání byla úspěšná, ale aktualizované informace byly
nejasné. Letos také ochránce veřejných práv oznámil, že se více zabývají úlohou jak
zákoníkem dopravy, tak Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením v kontextu
inkluzivního rámce.
Po 50 a více letech špatných zkušeností, kdy se často jednalo o nefinanční úplatky nebo
kamarádšofty, je patrné, že systém potřebuje změny. Přesto vím, že tehdejší neslyšící
absolventi autoškol měli jen minimální znalosti, kromě dopravních značek a motorů. Je však
zajímavé, že jejich účast při haváriích nebo nehodách nebyla vysoká. Neslyšící řidiči mají
zvýšenou pozornost a cítí se za volantem jako orel, což přispívá k jejich bezpečnosti na
silnicích.
V zákoníku dopravy se doporučuje konstruktivní přístup, aby se pravidla kosmeticky upravila
a sjednotila, což by vedlo k vhodnému mechanismu, který by zabránil diskriminaci v oblasti
osobní mobility. Tím by byl zajištěn rovný přístup k získání řidičského oprávnění. Dokud se
tyto otázky nevyřeší, může docházet k legislativnímu porušení a sociálnímu vyloučení.
Problém v zákoníku dopravy je spojen s instruktory autoškol, kteří sestavují pravidla pro
zkoušky. V praxi některé autoškoly zájemce odmítají.
A velká otázka zní, zda budou autoškoly při testech či zkouškách připraveny zajistit manuální
výuku a jak připravit projekt financování překladů v ČZJ (v českém znakovém jazyce) a ČJ
(českém jazyce) v rámci digitální politiky, aby zájemci z řad neslyšících mohli komunikovat s
podporou manuálních instruktorů. Tito instruktoři by měli rozumět specifickým problémům
osob se sluchovým postižením.
S přidáním zajímavější aktuality po špatných zkušenostech s geografickými státy, například v
Polsku, kde bylo odmítnuto přihlášení zájemců se sluchovým postižením na autoškoly kvůli
zdravotním omezením. Zvláště ministerstvo zdravotnictví brzdilo jejich audifontrický přístup k
získání řidičského oprávnění. Neslyšící sdružení již protestovala před Covidovou érou. V
Albánii před stalinským režimem a po přechodu k demokracii nebyli neslyšící autoškoláci
povoleni a neexistovaly žádné příslušné předpisy v oblasti dopravy.
Rámec inkluzivní práce určitě bude pracovat na podpoře jak zdravotně postižených, tak i
sluchově postižených v našem státě. Inkluze je vratká v otázkách rovného přístupu ke všem,
momentálně to ale může znamenat, že většina studentů autoškol z řad neslyšících budou
mít při plnění zkoušek problémy, z hlediska porozumění. Necháme se překvapit, jak
odborníci a různá jednání tuto problematiku vyřeší.

Roman Lupoměský, 30.6.2024