Do Bosny jsem jel naposled v roce 2019 a právě v letošním roce jsem navštívil Slovinsko, samostatný stát vzniklý po rozpadu Jugoslávie. 4. května jsem navštívil Lublaň, která má dlouhou historii. Byla založena Římany (velkou část Evropy ve starověku obsadili Římané až na roh Afriky a Blízkého východu) a zničili ji nájezdy Hunů a později Maďarů. Lublaň byla 399 let pod nadvládou Habsburků. Prezident komunistické Jugoslávie Tito zde zemřel v tomto dni mé cesty, 4.5.1980, v Lublaňské nemocnici.

Starší obyvatelé včetně neslyšících, se kterými jsem mluvil o Titově éře, vzpomínali, že tehdy za Titova režimu žili v blahobytu, zejména dělnická třída se měla lépe než inteligence. Současné Slovinsko je sice svobodné, ale více pod vlivem EU. Se sekretářem asociace Slovinska jsem mluvil detailněji o sociální politice, bohužel tam každým rokem neslyšících ubývalo a pro novou generaci s kochleárními implantáty jsou jiné priority než znakový jazyk. Znakující lidé jsou nyní menšina mezi sluchově postiženými.

Dalším bodem je karta ZTP jako projekt od Evropské unie pro osoby se zdravotním postižením bez omezení přístupu k zaměstnávání i vzdělávání v rámci států EU. Na toto téma vyšla i naše publikace letošního roku pod titulem Povídání o Úmluvě o právech pro osoby se zdravotním postižením v Česku. Pan sekretář zmiňoval, že Asociace neslyšících Slovinska rozdávala zhruba 1500 karet využitelných např. v dopravě, při sportu, ale i s omezeným přístupem v agenturách, které ovšem většinou neuznávali dané benefity. Karty dle Evropské Unie zatím realizovalo jen 8 evropských států včetně Slovinska bohužel je v praxi poznamenalo málo šířených informací o využitelnosti. Evropské komise avizovala úpravy dle připomínek ze států, aby zlepšili své podmínky výhod v EU, zejména vzdělávání formou školení nebo na univerzitách spolu s tlumočníkem znakového jazyka a podobně.

Slovinská inflace má trochu jinou prognózu než v Česku, ale je zajímavé, že vlády řeší problematiku důchodů a zemědělců. Pro lidi se zdravotním postižením jsou životní podmínky na důstojné úrovni, nejlepší ze zemí bývalé Jugoslávie.

Běžel jsem dolů ze vzdáleného zámku nad Lublaní a na tržišti jsem našel v restauraci jugoslávský předkrm. Slovinský „ Čevapi“ (čevabčiči) mi chutnal méně než v Sarajevu, i když bylo koření.