Čapkův zápisník z cest v podobě mého zápisníku něco jiného klasického z Menorku

K cestě jsem si vybral dobře ostrov Menorka z Baleárských ostrovů, jehož jméno je odvozeno z latinského Insula minor a je ovlivněn katalánskou kulturou. Prý existuje katalánský znakový jazyk, jiný než tradiční španělský znakový jazyk. Bohužel, na Menorce je vliv Barcelony a proto mluví katalánsky a také mají katalánský znakový jazyk. Předseda Victor z menorské asociace je střídavě zaměstnán v zemědělství, což podědil v rodině a rovněž dělá na Menorce výzkum katalánského znakového jazyka.

Přespal jsem v hotelu v klasickém ve starém stylu, který ve stínu diktátora Francisca Franca založila rodinná firma a provozuje jej až do současnosti. Kdysi ho navštěvovali turisté jen ze Španělska na odpočinku, postupně se přeměnil na přijímání turistů z Evropy, většinou Angličanů kvůli středomořskému klima, ale globální oteplování zasáhlo Menorku stejně jako celé Španělsko a navíc po brexitu zde angličtí turisté ubývají. Dýchne na mě historie.

Maó-Mahón je největší město Menorky, ale organizace neslyšících sídlí ve vzdálenosti 20km od města v malém městě Aiori, kam mě pozvali funkcionáři. Vracím se do města Maó, které není veliké a nemá žádné mrakodrapy. Domy jsou typicky španělské, ale zadrátované elektrickými dráty, které visely za domky venku. U nás v Česku jsou vevnitř ve zdech, ale v jejich podnebí neznají takový mráz jako u nás v dřívější době, kdy jsem byl malý a mladý. Toto město se nedá srovnávat s Vallettou na Maltě, kde je silný vliv Anglie v architektuře a kultuře. Menorcu kdysi obsadili Angličané, poté Španelé, dnes tam panuje nadvláda Španělska či Katalánska? Jeden člověk ve středním věku jako já mi do očí gestikuloval, že žije na Menorce a má štěstí, než například v Barceloně, kde jsou mnohem tvrdší daně.  

1.      Foto: v Maó stojím u menorského koně, jezdci s koňmi jsou uctíváni na slavnosti

Neslyšící funkcionář mě pozval do města Ciutadella de Menorca vzdáleného z Maó 40 km, kde mají významnou pamětihodnost katedrálu, díky otrokům z Maroka, městu se říkalo Španělská kolonie. Vybavil jsem si příběh z knihy Nahý a chleba, ve které hlavní hrdina žil ve Španělské kolonii a autor v ní sepsal své zážitky z fronty v Maroku v pohoří Ríf. Jakoby Maročané do města Ciutadella postavili kostel velký na Menorku, ovšem v současném době nedominují věřící z nové generace a míra katolizace šla dolů, kdy liberalizace je silnější.

2.      Foto: v Ciutadelle de Menorca kdysi sídlilo hrabství. Jeden z hrabat byl dobrodružný a ochotně zval obyčejné lidi mezi vyššími třídu na společenskou zábavu, a proto před branami visela na rytině podobizna spravedlnosti se zavázanýma oči.

3.      Foto: Kostel je největší na Menorku

4.      Foto: Před odjezdem na rozloučenou jsme s neslyšícími obědvali předkrm topinkový chléb s rajčaty, a proto je to katalánský zvyky, ale zajímavé je, že posunuli na později obědy a večeře z důvodu silného slunečního svitu.

Potkal jsem neslyšícího pána bez vzdělání, ale se slušným povoláním ševce, který je schopný komunikovat s neslyšícími a sám žil bez komunikace s dalšími neslyšícími skoro 55 let. Jeho rodiče byli slyšící a nikdy ho nepodporovali ve znakové řeči ani ho neposlali do školy. Nyní je mu 77 let a konečně potkal neslyšícího mladšího o 30 let, díky číšníkovi, který ho našel. Na Menorce žije zhruba 100 lidí se ztrátou či vadou sluch, a z toho je 35 uživatelů znakového jazyka. Na Menorce je patrný silný vliv Evropské Unie a tlak na inkluzivní vzdělávání, V dřívějších dobách byly neslyšící děti vyslány do Barcelony na internát, ne do Madridu, proto jsou znakují katalánský a ne španělský znakový jazyk. Většin integrovaných škol přijímala sluchově postižené děti bez problému, ale záleží na individuálním integrovaném dítěti v izolovaném světě, zda jsou schopni mluvit spíše než znakovat, a zda jsou hrdí na znakový jazyk či ne.

5.      Foto: Já a předseda asociace z Menorky, zleva, přinesl jsem mu jako dárek českou becherovku   

Roman Lupoměský