Projev k 40. výročí Ústavu speciální pedagogiky a ke křtu publikace Sign Language as a Bridge – Znakový jazyk jako most

Olomouc, 7. října 2026

Vážení pedagogové, vážené absolventky a absolventi, milé studentky a studenti, dámy a pánové,

je mi velkou ctí, že mohu při příležitosti 40. výročí Ústavu speciální pedagogiky v Olomouci nejen pogratulovat k tomuto významnému jubileu, ale také představit část práce našeho spolku Neslyšící s nadějí, která vyústila ve vznik mezinárodní publikace Sign Language as a Bridge – Znakový jazyk jako most.

Čtyřicet let speciální pedagogiky

Čtyřicet let není pouze číslo.

Je to čtyřicet let odborné práce, vzdělávání, výzkumu, zkušeností a především lidí, kteří se podíleli na rozvoji speciální pedagogiky a na postupném vytváření podmínek pro plnohodnotný život lidí se zdravotním postižením.

Za tuto dobu prošly studiem speciální pedagogiky generace studentek a studentů. Mnozí z nich dnes působí ve školství, sociálních službách, poradenských zařízeních, státní správě, neziskových organizacích a dalších oblastech.

Speciální pedagogika podle mého názoru není pouze oborem, který se zabývá lidmi se zdravotním postižením. Je také cestou k tomu, aby společnost lépe rozuměla jejich potřebám, respektovala jejich práva a vytvářela podmínky pro jejich skutečné zapojení do společnosti.

Jako neslyšící člověk vnímám tuto otázku velmi osobně.

Komunikace pro mě není pouze odborné téma. Je součástí každodenního života. Když člověk nemůže komunikovat způsobem, který potřebuje, vzniká bariéra. Když však dostane možnost komunikovat ve svém jazyce, vzniká prostor pro vzdělávání, porozumění, spolupráci a samostatnost.

Proto si velmi vážím práce Ústavu speciální pedagogiky Univerzity Palackého v Olomouci a jeho dlouhodobého přínosu v oblasti vzdělávání a podpory lidí se zdravotním postižením.

Znakový jazyk jako most

Druhou částí mého vystoupení je publikace Sign Language as a Bridge – Znakový jazyk jako most.

Tato publikace není pouze odbornou knihou. Je výsledkem společné práce pěti autorů, včetně mě, a zároveň výsledkem mezinárodní spolupráce uskutečněné v rámci projektu zaměřeného na podporu neslyšících lidí a uživatelů znakového jazyka v Bosně a Hercegovině.

Každý z autorů do publikace vložil své odborné zkušenosti, poznatky a pohled na problematiku neslyšících lidí a jejich komunit.

Za jednotlivými kapitolami však nejsou pouze odborné informace. Jsou za nimi především konkrétní lidé, jejich životní zkušenosti, potřeby, práva a budoucnost.

Právě proto jsme zvolili název Znakový jazyk jako most.

Znakový jazyk může být mostem mezi neslyšícími a slyšícími lidmi.

Může být mostem mezi člověkem a veřejnou institucí, mezi studentem a vzdělávacím systémem, mezi pacientem a zdravotními službami nebo mezi komunitou a odborníky.

A může být také mostem mezi různými zeměmi a kulturami.

Zkušenost z Bosny a Hercegoviny

Projekt, jehož jsem měl možnost být řešitelem a koordinátorem, se zaměřil na situaci neslyšících lidí a uživatelů znakového jazyka v Bosně a Hercegovině.

Tato země má složitou historii a specifickou institucionální a správní strukturu. Válka v 90. letech výrazně ovlivnila celou společnost a její následky se promítly také do fungování institucí, organizací a jednotlivých komunit.

Po skončení války následovala postupná obnova společnosti, institucí a občanského sektoru. Pro organizace neslyšících však tento proces znamenal a stále znamená řadu výzev.

Během projektu jsme proto navštívili šest měst:

Mostar, Posušje, Bugojno, Zenicu, Goražde a Sarajevo.

Setkávali jsme se s neslyšícími lidmi, představiteli jejich organizací, sociálními pracovníky, odborníky a dalšími místními partnery.

Každé město mělo své specifické podmínky a každá organizace své zkušenosti. Společným tématem však byla potřeba kvalitní komunikace, vzdělávání a dostupných služeb ve znakovém jazyce.

Nejde pouze o uznání znakového jazyka

Během projektu jsme si uvědomili, že samotné uznání znakového jazyka v právních předpisech ještě neznamená, že jsou automaticky vytvořeny podmínky pro jeho skutečné používání v každodenním životě.

Je potřeba také vzdělávání.

Je potřeba kvalitní výuka znakového jazyka.

Je potřeba systematická příprava a další vzdělávání tlumočníků.

Je potřeba respektovat pravidla tlumočení a profesní etiku.

A především je potřeba respektovat samotné neslyšící lidi jako plnohodnotné občany, kteří mají právo komunikovat ve svém jazyce.

Právě v této oblasti jsme během projektu viděli prostor pro další rozvoj.

V Bosně a Hercegovině zatím není vytvořena tak rozsáhlá akademická a vzdělávací základna v oblasti znakového jazyka a vzdělávání tlumočníků, jakou máme možnost rozvíjet například zde v Olomouci.

Proto může být další spolupráce mezi českými odbornými institucemi a místními organizacemi v Bosně a Hercegovině velmi cenná.

Naším cílem přitom není přinášet hotová řešení z České republiky.

Chceme sdílet zkušenosti, podporovat místní kapacity a společně hledat cesty, které budou odpovídat potřebám samotné neslyšící komunity.

Most, který má dvě strany

Mezinárodní spolupráce má smysl pouze tehdy, pokud existuje dialog.

My máme své zkušenosti.

Naši bosensko-hercegovinští partneři mají své zkušenosti.

Pokud je dokážeme spojit, můžeme vytvořit nové možnosti pro další rozvoj.

Proto pro nás „most“ není pouze metaforou.

Je také principem spolupráce.

Most má dvě strany. A skutečná spolupráce musí spojovat obě.

Nejde o to, aby jedna strana pouze učila a druhá pouze přijímala.

Jde o vzájemné učení, respekt, sdílení zkušeností a společné hledání řešení.

Poděkování

Dovolte mi proto poděkovat všem partnerům, kteří se na projektu podíleli.

Děkuji našim partnerům z Bosny a Hercegoviny, Maďarska a Slovenska, stejně jako všem odborníkům, lektorům, tlumočníkům a organizacím, kteří přispěli svými zkušenostmi a časem.

Děkuji také všem neslyšícím lidem, kteří s námi sdíleli své zkušenosti a pohled na život své komunity.

Zvláštní poděkování patří docentu Langerovi, který naši publikaci odborně posuzoval. Velmi si vážíme jeho odborného pohledu, připomínek a času, který publikaci věnoval.

Jeho odborný posudek pro nás není pouze hodnocením jedné publikace. Je také důležitým podnětem k dalšímu přemýšlení o rozvoji vzdělávání, kurzů znakového jazyka a zkvalitňování přípravy tlumočníků v budoucnosti.

Závěrem

Dnes slavíme 40 let Ústavu speciální pedagogiky v Olomouci.

Přeji si, aby dalších čtyřicet let nebylo pouze pokračováním toho, co již bylo vytvořeno, ale také obdobím hledání nových cest, nových forem vzdělávání, nových možností spolupráce a nových způsobů, jak lépe rozumět člověku.

Společnost se nepozná pouze podle toho, jaké má zákony.

Pozná se také podle toho, zda člověku skutečně umožní být její součástí.

A komunikace je jedním z nejdůležitějších klíčů.

Když člověk nemůže komunikovat, vzniká bariéra.
Když může komunikovat, vzniká prostor pro porozumění.
A když si lidé začnou rozumět, může vzniknout spolupráce.

A spolupráce může postavit most.

Proto věřím, že Sign Language as a Bridge – Znakový jazyk jako most není pouze názvem publikace.

Je to také naše poselství:

Most mezi lidmi.
Most mezi komunitami.
Most mezi odborností a praxí.
Most mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou.
A možná také most do budoucnosti.

Ještě jednou srdečně gratuluji Ústavu speciální pedagogiky v Olomouci k jeho 40. výročí.

Přeji Univerzitě Palackého, Ústavu speciální pedagogiky, Asociaci speciální pedagogiky, pedagogům, studentům i absolventům mnoho dalších úspěšných let.

A přeji nám všem, aby těch mostů mezi lidmi bylo stále více.

Děkuji Vám za pozornost.