Z tichého babylónu znakových jazyků vane vítr do nové vlajky neslyšících světa?

Z tichého babylónu znakových jazyků vane vítr do nové vlajky neslyšících světa?
Diskuse o vlajce probíhaly ve Světové federaci neslyšících (WFD) již před 36 lety, ale při zasedání
v Helsinkách v roce 1987 nepřišel ani jeden podnět od členů. O dvacet let později padl prvotní návrh
od Libanonské federace neslyšících při události v jejich zemi, ale v té době nebyl znakový jazyk brán
jako lidské právo a hodně neslyšících zamlčelo své svobody při zákazu používání znakového jazyka
ve vyučování ve školách. V současném systému školství mají varianty pro přizpůsobování
komunikačních prostředků, které si dle Unicefu mají neslyšící děti zvolit. Jaké však budou dopady
rozhodnutí rodičů na děti díky mezinárodním chartám (například Úmluvě, UNICEFu i části WHO a
jeho zdravotnímu mainstreamu), které nemají průhledný výklad? Proto byla vytvořena deklarace o
právech neslyšících dětí. Dle průzkumu WFD o neslyšících dětech a znakových jazycích se ztratilo
60% z celkové populace. Dá se řešit jejich globální vzdělávání? Na splnění udržitelných rozvojových
cílů zbývá 7 let a místo toho dostávají od států smolný balíček byrokratických instrumentů.
U nás v Česku jsme ratifikovali Opční protokol Úmluvy o právech pro osoby se zdravotním
postižením, ale Fialova vláda zavřela oči před vytvořením národního plánu pro srovnání příležitostí za
pomoci podnětů od nevládních organizací. Možná v systému MPSV ČR či MZ ČR už připravují velké
změny týkající se služeb, například tlumočení znakového jazyka, zaměstnanosti OZP, kultury a
propojování neslyšících a uživatelů znakového jazyka?
V mých očích období po revoluci až do současnosti mělo důstojné výsledky, a špatný krok vpřed v
podobě našeho zákona o znakové řeči z roku 1998 byl o deset let později novelizován a uzákoněn
komunikační systém neslyšících a hluchoslepých, ale bohužel v některých resortech tento zákon stále
nemá potřebné dopady.
Musím říci, že Mezinárodní den neslyšících již zavedl dlouholeté zvyky, ale bohužel to ještě není
oficiální svátek. Po letech od prohlášení OSN byl uznán Mezinárodní den znakových jazyků, který se
slaví vždy 23. září kalendářního roku a u té příležitosti jsou šířeny kampaně a pořádány různé akce
v souvislosti s celým Mezinárodním týdnem neslyšících. Pro nás je to důležitý svátek českého
znakového jazyka. Mladší generace nepoužívá čistý český znakový jazyk, ale i umělé či specifické
znaky a z části mezinárodní znaky. Možná by pomohlo zařazení na seznam kulturního dědictví
Unesco. Budoucnost českého znakového jazyka je tedy velkou otázkou.
Proto přemýšlím nad tím, že nehmotné kulturní dědictví by mělo zahrnovat jak Mezinárodní den
znakového jazyka, tak Mezinárodní den neslyšících a oblastních zvyklostí a slavností, neboť za více
než 50 let pořádání Mezinárodního dne neslyšících není udržována jazyková kultura, jako je tomu
například u romské kultury. Odraz citlivých jevů, které se dotýkají tradičních a komunitních styků a
slavnostních událostí, by měly mít své tradice.
Ukázalo se, že v naší malé zemi se alespoň podařilo zakotvit zákon o komunikačním systému
neslyšících a hluchoslepých, ale znakový jazyk stále nebyl uznán jako úřední jazyk. Nyní máme
alespoň radostnou událost v podobě nové světové vlajky neslyšících se symbolem stylizovaných
rukou, na kterou mohou být neslyšící lidé hrdí.
Roman Lupoměský