Poprvé jsem se dozvěděl o nouzovém zákonu, který byl uzákoněn schválením vlády, jako bychom byli ve válce. Chápu vládu, která nechce nic zanedbat ani chybovat ohledně našich životů, třeba v západoevropských zemích nebylo na začátku nic srovnatelného jako v naší republice. Řekl bych občanům o rouškách, kteří nejdříve nadávali a nyní již spolupracují a roušky bez řečí nosí.
Po dva týdny jsem získával informace ohledně bariérové komunikace, pod kterou spadají sluchově postižení, naštěstí v televizi problém s rouškou zakrývající ústa pochopili a tlumočníci mohou znakovat jen s ochranným obličejovým štítem. Například v Evropské Unii mají 27 členských států, ale od nich neslyšící neměli dostatečnou dostupnost informací a komunikace v mezinárodním znakovém jazyku ohledně koronaviru neprobíhala, což máme zahodit bruselskou deklaraci o znakových jazycích? Nechápu, když Evropská unie je právně zavázána na základě Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením poskytnout úplný přístup k informacím podle článků 9 a 21 Úmluvy, zejména v době mimořádných událostí jako je tato.
Dále je zajímavé praxe v Rakousku, kde jsem se dozvěděl od Asociace neslyšících Rakouska, že při přijetí neslyšících pacientů kvůli Covidu-19 musí hlásit na hygienické ústavy, kde pracuje znakující zdravotník. Zatímco u nás v nemocnicích nemají na urgentním příjmu možnost vhodné komunikace s neslyšícím, který, pokud má negativní výsledky, tak může vstupovat do ambulancí různých nemocnic. Některé polikliniky v ČR jsou uzavřeny do odvolání dle nouzového zákona.
U nás v Česku prožíváme nouzovou situaci, naštěstí vláda ČR se snaží zabezpečovat své občany důstojně.
Děkujeme
Roman Lupoměský