Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace



 






TOPlist

Rozhovor pana ředitele Romana Lupoměského s deníkem Právo

1. V Brně se aktuálně uskutečnila společná konference organizací neslyšících ze Slovinska a České republiky. Co bylo jejím cílem a jsou některé zásadní odlišnosti v problémech které organizace neslyšících v těchto zemích mají? Kupříkladu je ve Slovinsku něco, co by mohlo pomoci i v ČR nebo naopak?

Ano uskutečnila se konference poprvé v Brně, konference byla zaměřená na Opční protokol navazující na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením. Konference se tedy týkala Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením nebyla zaměřená pouze na neslyšící i když ji pořádala naše organizace Neslyšící s nadějí, z.s.. Ze Slovinska byl pozván host a to Burut Sever, jakožto předseda Slovinské Národní rady organizací zdravotně postižených (NSIOS), což dalo konferenci nadnárodní rozměr.  Před 6ti lety naše organizace pořádala konferenci před ratifikací Úmluvy nyní již se záměrem představit některé články Opčního protokolu. Opční protokol byl schválen loni v září jako jednou z posledních zemí v Evropské unii naší vládou, Opční protokol má schváleno přes 100 zemí. Vyzval jsem šest odborníků z narodni urovne například zástupce dopravy, školství apod. Po poslední konferenci bohužel nevidím moc velký posun v mechanismech týkajících se Úmluvy práv osob se zdravotním postižením. Opční protokol tedy znamená že by měl zastupovat zájmy nevládních organizací nebo jednotlivců, kteří mohou podávat stížnosti a opční protokol ukazuje jakou cestou. 
Na Slovinsku je Úmluva o právech osob se zdravotním postižením také schválena ale je přímo v Ústavním zákoně zmíněna oproti Česku, kde jsou jednotlivé resorty spravující své zákony a Úmluva spadá pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. Je tedy mnohem obtížnější když ji spravuje jeden resort hájit tyto práva osob se zdravotním postižením. 

2. jak se snaží společnost pomoci lidem s tímto handicapem? Tedy máme dostatek škol, odborných pedagogů, učilišť, jaká je nabídka práce pro tyto lidi?

Co vše by se dalo zlepšit včetně např. legislativy, jestli je to třeba Co se týče pomoci od veřejnosti nepociťuji nějak pomoc přímo neslyšícím ani osobám se zdravotním postižením. Spíše Národní rada zdravotně postižených prosazuje všechny připomínky a pomoc těmto osobám protože jsou v ní členové všech možných nevládních organizací, které se úzce specializují na problematiku osob s postižením.
Škol si myslím, že dostatek je, jenže asi před 10- 15 lety proběhla inkluze ve školství, což znamená zařazování všech dětí do normální školy, to způsobilo, že neslyšící děti jsou dohromady s ostatními dětmi s různými postiženími a není tak individuálně směřovaná výuka na jejich potřeby, to zapříčiňuje, že se ke studiu dostanou jen ti jedinci, kteří mají dostatek informací ve správném formátu, což dnes je velmi obtížné. 
Co se týče nabídky práce mým velkým přáním je aby se splnil článek v Úmluvě, kde je psáno, že 4% lidí s postižením by mělo být zaměstnáno v každé firmě, samozřejmě dnes tomu tak není existují chráněné pracovní místa a dílny a tím pádem lidé s postižením pokud jsou ve firmách odmítnutí nemají jinou možnost než být zaměstnáni zde, a to zapříčiňuje to, že šikovný člověk s postižením, který by mohl normálně dosáhnout platu jako zdravý člověk ho nedosáhne jenom kvůli tomu,  že pracuje v chráněné dílně nebo na chráněném místě, kde je omezený počet financí.
Vzhledem k legislativě by stačilo, aby byla Úmluva osob se zdravotním postižením naplňována a Opční protokol taktéž změnilo by to úroveň všech osob s postižením.

3.Která z evropských zemí by mohla být pro nás příkladem a proč?

OSN se dělí na Světovou a na Unijní OSN kde byla implementována Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, což vede k tomu, že v zemích Evropské unie je to velmi podobné. Zmíním ale Visegrádskou čtyřku, kde si myslím, že viníkáme jako Česká republika, protože máme silnou sociální politiku oproti třem zbývajícím. Máme evropské klíče, bezbariérové přístupy v dopravě, průkazy ZTP nebo ZTP/P, invalidní důchody, příspěvky na mobilitu, příspěvky na kompenzační pomůcky, zdarma tlumočníky do znakového jazyka, chráněné místa a dílny, titulkované filmy, zprávy, tímto vším se může Česká republika pyšnit, ne všechno ty ostatní země mají. Nedokážu tedy uvést příklad země, která by na tom byla lépe. I přes to všechno zatím nenaplňujeme všechny články Úmluvy ani Opčního protokolu. 

4.Kolik lidí s tímto problémem je u nás v současnosti registrovaných ?

Bohužel ani český statistický úřad nedokáže určit přesné číslo. Na loňském roce proběhlo sčítání obyvatel, kde byla zmíněna kolonka mateřský jazyk, tato statstika by měla uvést přesný počet lidí užívajících tento jazyk tím pádem počet regisrtovaných neslyšících a jejich uživatelů znakového jazyka, výsledky mmi zatím nejsou známy.

Autor: Roman Lupoměský
Tlumočeno znakového jazyka: Martina Švédová