TOPlist

Zápisník: Nezapomenutelný prožitek z Jordánska


Navštívil jsem jižní region až po město Ammán, kam jsem letěl z Istanbulu. V Istanbulu jsem se projel taxikářem, který při komunikaci se mnou používal automatický překladač do anglického textu, díky inovačním technologickým pomůckám. Považuji to za No Barriers.

Prohlížel jsem si klidně unikátní mešity Hagia Sofia a Sultána Ahmeda, a vzpomínal na dynastie sultánů a sultána Selima III., díky autorovi Siru Paulovi Rycautovi, který zdůraznil v publikaci z období osmdesátých letech 17. století, že sultán ovládl tajemstvím znaků soudy. Právě tam zaměstnával desítky neslyšících, které si vybral za své oblíbené společníky, a jejich neverbální komunikaci v případě soudů považoval za nepostradatelnou, protože u nich byla ohraničena řeč v přítomnosti sultána. Neslyšící společníci se naučili komunikovat pomocí značek, autor naznačil, že byli schopní se vyjádřit pomocí mimiky. Uměli nejen oznamovat smysl v známých otázkách, ale rozčílit příběhy a to v souvislosti s náboženstvím, podobně jako v dnešní době lze komunikovat s gesty v kratší srozumitelné konverzaci s Turky a také Araby. Ten příběh mne provázel po památkách, ale v paláci Topkapi jsem neviděl na druhý bosporský břeh pro liják a ihned jsem utíkal dovnitř taxíku a jel zpátky na letiště.

Aqaba je stylizované město, díky popudu současného krále Abdaláha II., se v něm rozvíjí jistý kompromis mezi turistickým byznysem západního stylu a arabským světem. První noc v hotelu jsem špatně, vstával jsem za slunce úsvitu. Zrovna byl velký svátek Ramadán, všichni pracovníci v hotelích museli vydržet bez jídla po dvanáct hodin, do soumraku, který určují pomocí přesného času na minutu. Je zajímavé, že v Libanonu a Tunisku muslimové směli jíst a pít během tohoto svátku, než arabské země pravidla zpřísnily.
Hotel je vzdálen cca 30 km od Izraele a za ním se jde do pouště k Wádí Run, kde voják Lawrence bojoval za nezávislost proti Turecku a okupaci. Díval jsem se směrem na sever do pouště, jako mají státy Arizona či Nevada. Silnice Aqaby a celé město jsou pod kontrolou vojáků a strážníků kvůli teroristům. Nedávno prezident ČR udělil králi Abdalláhu II. vyznamenání, za bezpečnost státu v porovnání s nezklidněnými sousedními státy.
Silnice jsou v pořádku, díky ekonomickému růstu probíhá posun za 10 let, na rozdíl od Palestiny, když kvůli Izraeli pomocí dohody se sousedními státy založili mír za doby Husajna I. Jeho diplomatický názor je velmi blízký současnému králi Abdalláhu II, ale vidím, že chudoba nečiní obrovské rozdíly v životní úrovni. Podob chudoby existuje mnoho.

Do Ammánu jsem přijel velmi vyčerpaný po pěti hodinách na cestě a zpátky jsem jel zase večer. Tam jsem byl společně s týmem Asociace neslyšících a projeli jsme autem po schůzkách a návštěvách patnáct hodin. Město bylo klidné a suché, kvůli Ramadánu, auto nám jelo bez zastávek a plno obchodů bylo zavřeno, takzvaně konec světa.

   1. Foto: Naproti parlamentu se nachází mešita v Ammánu, nezapomenutelný symbol dohod o Transjordánsko, které se stalo britskou kolonií a časem získalo na Britech plnou nezávislost. Zleva Lupoměský a zprava Mudar, konzultant.

   2. Foto: Navštívil jsem jedinou organizaci z celého Jordánska, která se zabývá lidskými právy a neslyšícími ženami v oblasti gender. V EU neslyšících existuje oblast podobná, ale rozděluje se jinak, pod EUD nedávno vznikla pracovní skupina neslyšících žen pod vlivem Nordických zemí neslyšících.

   3. Foto: Sídlo sekretariátu Vysoké rady pro příležitosti se zdravotním postižením

   4. Foto: Starořímské divadlo, šiřitel kultury, ve kterém jsem si vzpomněl, že postižené děti včetně hluchoněmých byly ve starověkém světě zabíjeny.

   5. Foto: Splnilo se mi dávné přání, šlapal jsem pěšky v Mojžíšově údolí.

Hlavní město je hornaté, jezdí v něm mini-busy, autobusy a osobní auta bez metra. Apartmány jsou stavěny hustě na sebe a jsou potřeba přestavby apartmánů s ekologickými problémy, zejména v oblasti hygieny a vody. Nemocnice pro veřejnost jsou dobré, část lékařů při komunikaci s neslyšícími pacienty znakuje. Měl jsem zde nejintenzivnější program v délce patnácti hodin, díky možnosti doprovodu autem. Neformální bylo přijetí v sociální službě pro neslyšící SignCom, vzdělávacím centru a vyšší radě lidských práv pro osoby se zdravotním postižením. Sociální službu pro neslyšící založili před půl rokem bez prostředků od státu. Nemají svaz ani asociaci neslyšících, zatímco tři nevládní organizace neslyšících se hlavně zabývají ženami neslyšících, sociální službou pro neslyšící, neslyšícími sirotky a posilováním konkurenceschopnosti. Trochu nevěřícně spolupracovali, i tak pro mě bylo těžké radit se s postupem legislativy dle Úmluvy pro osoby se zdravotním postižením, zejména v oblasti neslyšících. K plodné diskuzi byl pozván generální tajemník vysokého rady pro příležitosti osob se zdravotním postižením, které pomáhaly tři překlady z/do mezinárodního znakového systému, arabského znakového jazyka a arabštiny. Jednalo se o sestavení pracovní skupiny včetně neslyšící delegátky na setkání s radou lidských práv zdravotně postižených. Fascinovalo mne, když nás doprovodil Islam Al-Zghoul a druhý konzultant, původem Iráčan vykládal do hloubky o situaci společenství, než se zúčastnili zasedání Úmluvy o právech se zdravotním postižením v Ženevě. Pan Islam Al-Zghoul připomněl, že zákon je revidován s posudky a zváží, aby byla přijata Úmluva, se zaměřením na neslyšící v Jordánsku, kde žije téměř 30 000 neslyšících, z nichž zhruba 7-10 000 v Ammánu. Současně není uspokojivá situace zkvalitnění tlumočníků, k čemuž nebyl vyvíjen akademický program tlumočníků. Člověk neslyšící vždy potřebuje výměnu zkušeností ze zahraničí. V České republice bylo špatné období v letech 1995-2000 a ještě v současné době je málo tlumočníků. Ale u nás bylo dostatečně zkvalitněno vzdělávání, na rozdíl od Jordánska. Vnímám sebevědomou komunitu neslyšících v arabských zemích včetně Jordánska, ovlivněnou arabskou mentalitou i moderním human-rightismem, ale velmi pomalý posun společenských trendů. Neslyšící mi vysvětlili zakořenění kolonizace na Blízkém Východě, už od poloviny 18. a 19. století. Už v současné době jde příkladem Omán či Libanon, kde neslyšící vyvíjí cílevědomou snahu spolupracovat s vládou. Desatero muslimského náboženství je prý věcné, ale tyto důvody je třeba provést:
- Dohoda o společném vzniku větší organizace, jako platforma neslyšících
- Jako Jordánsko ratifikovalo Úmluvu v roce 2008, při implementaci Úmluvy do jednotlivých zákoníků Jordánska ? nemá zákon o znakovém jazyce, a proto udělali špatné předpisy pro udělování licencí tlumočníkům znakového jazyka, někteří ji považují za nedostačující pro instruktory znakového jazyka
- Nemá akademický kánon znakového jazyka
- Existuje sedm veřejných škol pro neslyšící v Jordánsku a většina učitelů nemá znalost znakového jazyka ani materiály pro výuku dvojjazyčnosti, které vážně chybí, proto neumožňují žákům stát se dvojjazyčnými
Situaci ilustruje jednodušší příběh. Když jediný neslyšící Jordánec absolvoval Gallaudetovu univerzitu a vrátil se do rodné země, uvažoval o vzniku platformy neslyšících subjektů, a jednou návrh spolu s kolektivy projednával s králem, jehož podporu se jim nepodařilo získat. Tím došlo k určitému zlomu ve společenství neslyšících. Iniciátor utekl do Kataru, kde je učitelem pro neslyšící. Až do současnosti není šance společných zájmů ustanovit jednoho zástupce na úrovni.

Během zbytečné cesty přes Istanbul do Aqaby a domů letadlem proběhly přísné kontroly, které jsou pro nás důležité, ale společnost Turkish air nám jinak nabídla pohodlné a kvalitní služby. Je zajímavé, že v letadle spustili monitor s ukázkou návodu bezpečnosti v překladu též do mezinárodního znakového systému.

Roman Lupoměský