TOPlist

Čeká inkluze černá nebo růžová budoucnost?


Po dvouleté zkušenosti s inkluzí, je každá z nich kompromisem postižených a společnosti ve třídách. Hlavně u neslyšících dětí je to něco horšího. Je to problematika urovnání si myšlení při překážkách s jazykovým vybavením a schopnostmi, v různých úrovních, podle kategorického typu sluchového postižení. Z důvodu vývojového jazykového vybavení u dětí s těžším sluchovým postižením, je slabší motivace pro učení, proto se nestartuje jeho další jazykový vývoj a též vývoj rozumový.
V resortu školství funguje náměstek, který má na starost Národní ústav pro vzdělávání (NÚV). Po boku České školní inspekce vyšla první zpráv z celkových tří. Je zajímavě vybráno, že pro analýzu se uskutečnilo od roku 2016 identifikací, které oslovily řadu ředitelů mateřských škol - více než 100 a skoro 350 základních škol, včetně speciálních škol i těch integrujících. Nepřekvapuje mě, že v mateřských školách je mnoho dětí se sluchovým postižením integrováno do běžných tříd, oproti základním školám, kde dle výsledků bylo identifikováno, že v dlouhodobé perspektivě se nedokážou děti na běžných školách integrovat a navrací se zpět do škol speciálních. Což za další roky bude pro neslyšící žáky zcela jiné číslo.
Podle České školní inspekce má smysl bojovat o podporu učitelů se znalostí znakového jazyka, aby se podíleli přímo na vyučování, nežli podpora tlumočníků či asistentů pedagogů. Z dostatečného počtu absolventů neslyšících je mnoho pracujících ve speciálních školách pro neslyšící a zde podporujících ryzí znakový jazyk. Bohužel, nemluvilo se o osnovách pro učivo neslyšících s uživateli znakového jazyka. Přesně to, co zaznělo, když jsem byl moderátorem v Polském institutu v loňském roce a řekl ultimátům, aby byl znakový jazyk jako vyučovací předmět. Bylo mi dvacet let a ve společnosti dnes již zesnulého J. Hrubého, také s paní V. Strnadovou a dalšími deseti jsem jako mladý šel do sněmovny na podvýbor pro legislativu J. Koukala a tenkrát se jednalo o návrhu nového zákona nového o znakové řeči č. 155 z roku 1998. Pan Hrubý byl silný kuřák, neustále kouřil a já jsem mu položil otázku, zda je připraven právě v tomto návrhu zákona zavést povinný předmět znakový jazyk jako je tomu v nordických zemích. A tenkrát jsem od něj dostal odpověď, že je důležité přijmout zákon, který zlepší naši situaci jako první. A bohužel se tak nestalo. Ale záměr z roku 1998 byl komunisticky koncipován ? konstruktivismus lidské společnosti vůči resortu školství. A bohužel uplynulo pár let, školský zákon dodatkem zákona z roku 2004 pouze vyzdvihl znakový jazyk jako předmět dobrovolný. Proto vyučující pedagogové nemají dostatečné znalosti znakového jazyka. Vracím se k tomu, že NÚV, hlavně náměstkyně Dr. Zapletalová oslovila nevládní organizace ASNEPu, že se potýká s nedostatkem vhodných materiálů pro výuku českého jazyka a také nejazykových předmětů u neslyšících dětí, kteří preferují český znakový jazyk. Dlouhou dobu byla tyto materiály nucena vytvářet každá škola sama.
Bývalá ministryně školství byla osvícená nátlakem pracovní skupiny více než dvaceti lidí a zástupci neslyšících, zatímco do té doby bylo školství zablokováno vůči jednání s odborníky či laickou veřejností z nevládních organizacích zastupující neslyšící. NÚV spolupracuje s organizací ASNEP, zejména v otázkách materiálů pro vzdělávání, kurzů znakového jazyka atd.

Po dvouleté praxi v politické inkluzi z mého pohledu až nyní události ukazují na institucionální zmatek, z důvodu souvisejících s migrací. Kdy u intelektuálů z Evropy přetrvává nadšená multikulturní podpora, což je riziková situace v Evropských zemích. Vím, že dnešní komunita neslyšících a uživatelů znakového jazyka je silně proti inkluzi, podobně tomu, jaký má názor prezident Zeman, který říká, že děti s handicapy spolu se zdravými dětmi budou dělat nepříjemnosti, neboť je to neštěstí pro obě skupiny. Uživatelé znakového jazyka raději chodí do speciálních škol pro neslyšící než do inkluzivních, protože tam zažívají méně stresů a více duševní pohody. Takže mluvím o tom, že nikdo z Vás nemusí znát přesný důvod, proč si každý rodič vybere pravou nebo levou stranu při podpoře vzdělávání ve výběru škol, to je demokracie.
Roman Lupoměský